Špendlíky

Řeklo by se, že na špendlíkách zas tak moc nezáleží. V každé malé galanterii je mají, tak v čem je problém. Když se pak člověk dostane někam do zahraničí, nestačí se divit, kolik sad špendlíků tamější krajkářky mají a proč si je udržují pečlivě roztříděné. Ano, i v pozvánkách na kurzy bývá uvedeno, jakou velikost špendlíků má mít člověk s sebou.

Nedávno jsem si v Krakovanech udělala radost a koupila jsem si tyhle nádherné, dekorativní, s ručně vyráběnými skleněnými hlavičkami. To mě přimělo k sepsání tohoto článku. I já jsem totiž během své krajkářské kariéry vyzkoušela nejrůznější velikosti, materiály a druhy špendlíků – tak se na ně pojďme podívat.

          Tyto skleněné hlavičky vyrábí Iveta Valentová. 

Nezapichují se přímo do krajky, používají se k roztřídění nebo uchycení paliček na podušce, pokud je v danou chvíli třeba nepotřebujeme.

Podobné jsem před lety dostala od jedné japonské krajkářky – byla to tak trochu kreativní sada, protože jsem dostala několik porcelánových, ručně malovaných figurek a dlouhatánské, zatraceně ostré jehly. Podle přiložených instrukcí jsem do jehly jsem navlékla nit, tu jsem omotala kolem ouška, omočila ve vteřinovém lepidle a to celé jsem zasunula do otvoru v porcelánové figurce. Měla jsem jich celkem asi patnáct, každou jinou a všechny roztomilé, ale hodně jsem jich už rozdala. I tyto se používají k uchycení nebo roztřídění špendlíků na podušce.

          Japonské, s porcelánovými hlavičkami.

V našich podmínkách nejspíše narazíte na tyto: Vlevo jsou dekorativní špendlíky s plastovými hlavičkami v podobě diamantu. Vpravo jsou už velmi letité špendlíky, označované jako čalounické nebo i jako matracové. I ty mají plastové hlavičky, nevypadají kdovíjak krásně, ale pokud neseženete lepší, je možné je použít.

Pak tady mám ještě jeden tak trochu speciální druh velkých špendlíků – takzvané sesterské. Mohlo by se zdát, že se označují jako sesterské proto, že se obvykle prodávají po dvou. Jako pro dvě sestry, pro každou jeden. Ale ne, důvod je jiný. Tyto špendlíky prý používaly řádové sestry k upevnění pokrývky hlavy. My krajkářky je můžeme použít na podušce podobně jako všechny výše zmíněné špendlíky – a navíc hezky vypadají.

Sama reálně používám následující běžně dostupné velké špendlíky se skleněnými hlavičkami, které mi dosud vždy výborně posloužily. Mají správnou délku, aby udržely páry na místě, neohýbají se a do podušky se dobře zapichují.

Někdy také paličkujeme s extrémně hrubým či masivním materiálem, který by nám obyčejné špendlíky vůbec neudržely. Právě v těchto situacích se hodí velké, resp. dlouhé špendlíky. Vlastně kterékoliv z těch, které jsem zmínila výše.

Příkladem může být moje paličkování z páskové příze, jak je popisuji v souboru podvinků Hvězdičková mánie. Třeba povlaky na polštáře jsem paličkovala na desce z pěnové hmoty, kterou jsem si umístila vertikálně (foto vlevo). Bez velkých špendlíků by se s touto masivní páskovou přízí paličkovat nedalo. Na fotografii vpravo je záběr z rychnovské ZUŠ, kde jsem předváděla paličkování. I zde nám posloužily velké špendlíky, tentokrát ty s tím diamantem.

Když se vrátím ke špendlíkům se skleněnými hlavičkami, bývají běžně k dispozici i v menší velikosti a jsou poměrně rozšířené, protože se používají také při šití. Ale pozor. Teď už jsem se s nimi dlouho nesetkala, ale v minulosti mívaly i plastové hlavičky. Pokud byste takto upaličkovanou krajku chtěli přežehlit (klasicky, přes vlhké plátno), žehlička vám plastové hlavičky roztaví a roztavený plast vám pracně upaličkovanou krajku úplně zničí.

Ani ty se skleněnými hlavičkami ale nemusejí být úplnou výhrou. Narazila jsem totiž na jedny (foto vlevo), které v krabičce sice vypadaly dobře, ale ve skutečnosti byly tak tenké, že se s nimi vlastně vůbec nedalo pracovat. Ty správné, pevné a stabilní jsou na fotografii vpravo.

Velkých nebo ozdobných špendlíků nepotřebujeme zase tak mnoho, tedy pokud zrovna nepaličkujeme s nějakým masivním materiálem. Pojďme nyní k těm obyčejným špendlíkům. Protože těch potřebujeme opravdu hodně. 

Moje mamka vždycky používala jakési mosazné, nedala na ně dopustit, ale mně zase tak moc nevyhovovaly. Byly poměrně krátké, a navíc se často ohýbaly. Podobně jsem vyloučila i tyhle (snad) měděné. I ty jsou pro mě příliš měkké. Měkké bývají i takové ty klasické, nástěnkářské. Ty jsou navíc takové hrubé, tlusté, a někdy mám dojem, že i špiní. Bývaly k dostání v takové papírové krabičce s beruškou nebo v krychlové plastové krabičce. 

Moje nejoblíbenější špendlíky na paličkování jsou ocelové, dlouhé a tenké. Osvědčily se mi ty na fotografii vlevo, zakoupené v Německu. Podle údajů na krabičce by měly mít délku 30 mm a tloušťku 0,5 mm. Považuji je za takové univerzální špendlíky pro téměř jakékoliv použití. Nedávno jsem dostala ještě tyto české, které v porovnání s těmi vlevo vypadají skoro jako hřebíky, ale když si na ně člověk zvykne a paličkuje ne úplně jemnou krajku, poslouží také docela dobře.

A poslední druh špendlíků, který jsem se naučila používat, jsou ty pikotkové. Ano, jak už název napovídá, pomáhají nám při vytváření pikotek, což jsou taková ta malá očka, která mohou na krajkách působit velmi dekorativně. Délku mají stejnou jako ty běžné (30 mm), ale jsou výrazně silnější (0,85 mm). Právě proto, aby se kolem nich vytvořilo to pěkné očko. Jsou k dostání ve více tloušťkách, ale já používám tyto, opět z Německa.

Na vedlejším obrázku vidíte i výsledky jejich použití. Jsou to samozřejmě klasické pikotky, jak je známe například z krajky cluny, ale mohou pochopitelně vytvářet i dírky, třeba v řetízcích, které lze také využít jako určitý dekorativní prvek. Hvězdička, kterou vidíte na obrázku vpravo, pochází ze souboru podvinků Hvězdy. Můžete je však využít u všech dalších podvinků pro paličkování se dvěma páry.

Se špendlíky se mohou pojit i určité krajkářské „katastrofy“ :-). O těch ale v některém dalším článku.

Zde bych chtěla zmínit už jen jednu věc, která se opravdu může hodit: teleskopický magnet. Objedete s ním místo, kde sedíte a paličkujete, a posbíráte všechny poztrácené špendlíky (a občas i nějaké to překvapení k tomu).